Celkem nalezeno záznamů: 124
Zaměstnavatelé mohou počínaje letoškem u stravného pro zaměstnance použít tzv. stravenkový paušál. Jeho smyslem je poskytnout zaměstnanci finanční příspěvek na stravování, který mu bude vyplacen přímo ve formě peněžních prostředků. Jaké jsou jeho výhody a nevýhody se můžete podívat v tomto článku.
Zaměstnavatelé jsou povinni při vyslání zaměstnance na pracovní cestu hradit zvýšené stravovací výdaje spojené s takovou pracovní cestou. Stravné při tuzemských pracovních cestách, stejně tak i zahraniční stravné je poskytováno jako paušální náhrada bez ohledu na skutečně vynaložené náklady zaměstnancem. Na rozdíl od stravného poskytovaného při tuzemských pracovních cestách jsou zaměstnavatelé v podnikatelské sféře oprávněni snížit základní sazbu zahraničního stravného. K tomu, za jakých podmínek tak mohou zaměstnavatelé učinit, se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 19.5.2020, sp. zn. 21 Cdo 2453/2019, kterému se blíže věnuje tento příspěvek.
Koncept neomezené dovolené jako zaměstnaneckého benefitu je stále relativně novým na českém trhu a poskytuje ho pouze několik zaměstnavatelů. Přestože zákoník práce dává zaměstnavatelům volnost ve výběru a poskytování benefitů, tento benefit má svoje specifika, která je fajn mít na paměti při jeho zavádění. Krátce je proto představíme v tomto článku.
Důsledkem a často také příčinou úpadku zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnancům je obvykle neschopnost plnit jejich mzdové nároky a případné nároky na odstupné. Zaměstnanec jakožto slabší strana má vůči zaměstnavateli v rámci řešení jeho úpadku v insolvenčním řízení zvláštní oprávnění.
Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 991/2019 ze dne 28. 8. 2020 zdůraznil, že podstatně významnější, než eventuální výše škody způsobené v dané věci zaměstnavateli je narušení nezbytné vzájemné důvěry ve vztazích mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a zpochybnění spolehlivosti zaměstnance ve vztahu k majetku zaměstnavatele.
Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 991/2019 ze dne 28. 8. 2020 zdůraznil, že podstatně významnější, než eventuální výše škody způsobené v dané věci zaměstnavateli je narušení nezbytné vzájemné důvěry ve vztazích mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a zpochybnění spolehlivosti zaměstnance ve vztahu k majetku zaměstnavatele.
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) je obsáhlé a špatně přehledné právní téma. Zaměstnavatelé musí sledovat úpravu BOZP obsaženou v několika stech předpisech, které upravují desítky oblastí, od prevence rizik, pracovně lékařské péče, osobních ochranných pracovních prostředků, zajištění způsobilosti osob až třeba po klasickou požární ochranu nebo složité otázky odpovědnosti při vzniku škody.
Ministerstvo zdravotnictví představilo dlouho očekávaný protiepidemický systém (PES) s pěti stupni v polovině listopadu a o několik týdnů později na tento systém reaguje i MPSV.
Dne 1. ledna 2020 vstupuje v účinnost novela zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů, která přinese do života obchodních korporací řadu velkých změn.
Vláda na svém pondělním zasedání (16. 11. 2020) schválila mimo jiné novou výši minimální mzdy a minimálních úrovní zaručené mzdy. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí by zvýšení minimální mzdy mělo přinést od státního rozpočtu o zhruba 330 mil. Kč za rok více na sociálním pojištění a o cca 140 mil. Kč by měly být vyšší příjmy ze zdravotního pojištění.
Od letošního jara se Česká republika potýká s koronavirem SARS CoV-2. Reakcí na vzniklou epidemii bylo v oblasti pracovního práva vytvoření tzv. programu Antivirus, který má podnikatelské sféře ulehčit překlenutí ekonomických dopadů této epidemie tím, že stát poskytne finanční příspěvek na mzdové náklady; tím se zabrání masovému propouštění zaměstnanců a nedojde tak ke zvýšení nezaměstnanosti. Program Antivirus – režimy A až C - tak vznikl na ad hoc bázi jako bezprostřední reakce na negativní dopady epidemie.
V návaznosti na uzavření škol od 14. října 2020 a v souvislosti s opatřeními proti šíření COVID-19 je v rámci stavu legislativního nouze přijímám zákon, kterým se upravují podmínky poskytování ošetřovného při mimořádných opatřeních. Poslanecká sněmovna schválila v pozměněném znění vládní návrh dne 21. října 2020 a návrh byl postoupen do Senátu dne 22. října 2020 (senátní tisk č. 330). Informace v tomto článku obsažené vycházejí ze znění Návrhu zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou dne 21. října 2020.
Novela zákoníku práce zavádí od 1.1.2021 do českého pracovního prostředí nový institut, který má usnadnit pracovní život zejména maminkám na mateřské dovolené, seniorům a studentům, kteří potřebují flexibilně reagovat na situaci v rodině, svoje časové možnosti a sladit tak osobní a pracovní život. Alespoň tak je „sdílené pracovní místo“ prezentováno ministryní práce.
Ustanovení § 73 zákoníku práce dlouhodobě upravuje možnost sjednání doložky umožňující odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance nebo vzdání se tohoto místa. Při sjednání této doložky je možno zaměstnance kdykoli odvolat z místa, a to i bez uvedení důvodu.
Nejvyšší správní soud se ve svém nedávném rozsudku sp. zn. 2 Ads 335/2018 ze dne 29. 5. 2020 zabýval tím, jak je třeba posuzovat srovnatelné mzdové a pracovní podmínky agenturních a kmenových zaměstnanců ve smyslu § 309 odst. 5 ZP.
Poměrně poklidné vody letošního léta rozvířil rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3955/2018 ze dne 20. 7. 2020, ve kterém se Nejvyšší soud ČR negativně vyjádřil k systému odměňování zaměstnavatele s celostátní působností, který při určení výše odměny zohledňuje výši životních nákladů v místě výkonu práce.
Novela zákoníku práce s účinností od 30.7.2020 mění pravidla doručování důležitých pracovněprávních dokumentů. Změny jsou významné zejména pro doručování právních jednání vedoucích k ukončení pracovního poměru, pokud zaměstnanec není na pracovišti. V příspěvku shrnujeme tyto změny v grafickém přehledu.
Nejvyšší soud ČR se v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1148/2019 ze dne 28. 1. 2020 zabýval interpretací vágního pojmu podstatného zhoršení pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností dle ustanovení § 339a zákoníku práce, který dosud v české judikatuře nebyl řešen.
Dne 30.6.2020 byl ve sbírce zákonů publikován netrpělivě očekávaný zákon č. 300/2020 Sb., kterým byl rozšířen dosavadní program státních podpor Antivirus o nový režim C, který spočívá v odpuštění plateb odvodů na sociální pojištění některým zaměstnavatelům.
Jedním z nejzásadnějších zásahů do práv a svobod, které souvisí se šířením pandemie koronaviru, je bezesporu omezení svobody pohybu a pobytu. Počínaje 15.6.2020 jsme se však – alespoň co se Evropské unie (Schengenského prostoru) týče – opět posunuli o něco blíž režimu, který u nás fungoval před vypuknutím pandemie.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2019 potvrdilo, že je možné dát zaměstnanci současně výpověď pro porušení pracovních povinností a okamžité zrušení pracovního poměru, a to i při totožném vymezení tvrzeného porušení pracovních povinností. Rozhodnutí dále zdůrazňuje, že pokud zaměstnanec svým jednáním zneužije důvěru zaměstnavatele, není výše případné škody relevantní, a po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával.
V době pandemie Covid-19 a diskusí o tom, zda přijde či nepřijde na podzim „druhá vlna“, je pro zaměstnavatele poučné sledovat názory Nejvyššího soudu v otázce povinností zaměstnance během dočasné pracovní neschopnosti, které předestřel v rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 3212/2019.
Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 3678/18 ze dne 10. 3. 2020 potvrdil, že výpověď daná zaměstnanci v ochranné době je sice neplatná pro porušení zákazu výpovědi, ale i této neplatnosti se zaměstnanec musí včas dovolat u soudu.
Poslanecká sněmovna dne 29. května 2020 ve třetím čtení schválila další tzv. velkou novelu zákoníku práce. Ačkoli se nelze zcela ztotožnit s prezentací této novely ze strany MPSV v tom smyslu, že jde „o výraznou pomoc zaměstnavatelům i rodinám“, novela zákoníku práce bezpochyby přináší několik novinek, které pracovněprávní praxi přinesou určitou úlevu.