Rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 496/2022 se zabývá platností dohody o neplaceném volnu, pokud je sjednána v situaci, kdy je dána překážka v práci na straně zaměstnavatele. 

Dohoda o neplaceném volnu není pracovněprávními předpisy upravena, ale jedná se o běžně používaný nástroj, pokud zaměstnanci brání v práci jiná překážka v práci na jeho straně než ta, se kterými zákon spojuje povinnost omluvit zaměstnance v práci nebo mu poskytnout pracovní volno. Je založena na principu „co není zakázáno, je dovoleno a smluvní strany zde mají širokou možnost, jak své vztahy upravit.

V rozhodovaném případě však zaměstnavatel (provozovatel dálkových zájezdů) neměl pro zaměstnance (řidič) z důvodu pandemie COVID-19 práci, protože přišel o většinu svých zakázek – o tom mezi stranami nebylo sporu. Zaměstnanec a zaměstnavatel uzavřeli na období od února do května 2020 dohodu o neplaceném volnu. Zaměstnavatel tvrdil, že se na neplaceném volnu dohodli i na další období, ale zaměstnanec se k podpisu dohody nedostavil. Proto zaměstnanci mzdu nevyplácel ani v dalším období. Zaměstnanec s tímto tvrzením nesouhlasil a okamžitě zrušil pracovní poměr z důvodu neuhrazené mzdy za výkon práce. Zaměstnavatel platnost okamžitého zrušení napadl u soudu. 

Nejvyšší soud v rámci odůvodnění rozsudku konstatoval, že pokud je důvodem nepřidělování práce překážka v práci na straně zaměstnavatele, je nutné postupovat podle příslušných ustanovení. K ujednání, kterým zaměstnanec zprostí zaměstnavatele povinnosti poskytnout mu mzdu nebo náhradu mzdy, se nepřihlíží.