Ústavní soud se ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 2883/21 zastal zaměstnance, jenž uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru pod psychickým nátlakem, proti příliš formalistickému výkladu ze strany Nejvyššího soudu. Ústavní soud zároveň uvedl, že soudy by měly v rámci výkonu práv v souladu s dobrými mravy zmírňovat případnou tvrdost zákona a pojem dobré mravy vykládat i jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem, tudíž v souladu se zákonem, či výjimečně dokonce contra legem, tedy v rozporu se zněním zákona.

Shrnutí okolností případu 

V projednávané věci se bývalý zaměstnanec („Stěžovatel“) dovolával neplatnosti dohody o ukončení pracovního poměru („Dohoda“), kterou podepsal pod psychickým nátlakem ve vazbě, kde Stěžovatele navštívil tajemník a personální pracovnice žalované (městský úřad). Ti Stěžovateli oznámili, že pokud Dohodu okamžitě nepodepíše, bude převeden na jiné pracovní místo a k tomu dostane výpověď za to, že v zaměstnání sledoval pornografické internetové stránky. Tajemník žalované Stěžovateli oznámil, že pokud Dohodu podepíše, nikdo (ani Stěžovatelova partnerka) se o skutečném důvodu ukončení pracovního poměru nedozví; tuto nabídku později v rámci soudního řízení žalovaná označila za návrh „gentlemanské dohody“.. 

V zákonné dvouměsíční lhůtě dle § 72 zákoníku práce napadl Stěžovatel platnost rozvázání pracovního poměru u příslušného soudu žalobou, v níž ovšem výslovně neuvedl, že se domáhá relativní neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodu psychického nátlaku, resp. bezprávné výhružky.

Rozhodování obecných soudů  

Soud prvního stupně se zastal Stěžovatele a Dohodu uzavřenou pod nátlakem označil za neplatné právní jednání, jelikož žalovaná Stěžovateli hrozila zásahem do jeho osobnostních práv, konkrétně do práva na zachování cti, důstojnosti, vážnosti a soukromí. 

S tímto závěrem souhlasil i odvolací soud. Stejně jako Nejvyšší soud se však zabýval otázkou, zda se Stěžovatel neplatnosti Dohody řádně dovolal, neboť následkem bezprávné výhružky, kterou bylo výše popsané jednání žalované, je pouze relativní neplatnost jednání. 

Dle odvolacího soudu se Stěžovatel v žalobě řádně neplatnosti Dohody nedovolal, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu[1] by bylo potřeba v žalobě, jakožto procesním úkonu, výslovně tento hmotněprávní projev vůle uvést. Správně tak měl údajně Stěžovatel do žaloby obsáhnout formulaci „uplatnění relativní neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 8. 8. 2014 z důvodu […] bezprávné výhružky“.

Žalovaná rovněž uplatnila námitku promlčení, jelikož Stěžovatel se neplatnosti Dohody dle názoru žalované dovolal až v průběhu soudních řízení, a to dopisem ze dne 21. 2. 2020. Dle názoru žalované promlčecí lhůta k uplatnění námitky promlčení tedy již uplynula, a to dne 8. 8. 2017. 

Nejvyšší soud dále uvedl, že k řádnému dovolání se neplatnosti Dohody je v souladu s § 587 občanského zákoníku[2] potřeba splnit dvě podmínky: 1) podat včas žalobu o určení neplatnosti právního jednání, a 2) dovolat se neplatnosti Dohody. Tyto požadavky musí být splněny kumulativně s tím, že požadavek ad 2) je možné splnit i během soudního řízení, a to až do vyhlášení rozhodnutí.

Rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud však rozhodnutí nižších stupňů označil za překvapivé a rozhodl, tak jak je uvedeno v úvodu tohoto článku. Soudy podle něj přistoupily k přílišnému formalismu a je nutné zkoumat jedinečná fakta a okolnosti každého případu a následně najít spravedlivé řešení. Právo totiž nemá sloužit k dosažení nespravedlivých výhod pro některé účastníky řízení. Ústavní soud uzavřel, že Stěžovatel se v souvislosti s výhružkami žalované při podpisu Dohody nepochybně nacházel pod hrubým nátlakem bezprávné výhružky, a takové chování odmítl aprobovat. Ohledně okolností při uzavření Dohody se Ústavní soud vyjádřil tak, že podobné „gentlemanské dohody ve vězení“ nemají s původním významem slova gentleman nic společného.

Ústavní soud se Stěžovatele dále zastal ohledně řádného a včasného dovolání se neplatnosti Dohody. Tuto podmínku Stěžovatel údajně splnil již samotným podáním žaloby. Ani s námitkou promlčení žalovaná u Ústavního soudu neuspěla, neboť tato námitka byla s ohledem na všechny okolnosti shledána v rozporu s dobrými mravy. 

[1] Usnesení ze dne 21.09.2021, sp. zn. 21 Cdo 1701/2021.

[2] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.