S účinností od 2.8.2021 byl novelizován § 139 a § 140 zákona o zaměstnanosti, tj. zákon č. 435/2004 Sb. v platném znění („Zákon o zaměstnanosti“). Novela reaguje na aktuální praxi a rozšiřuje subjekty, kterým nově hrozí až desetimilionová pokuta za zastřené zprostředkování zaměstnání (tzv. zastřené agenturní zaměstnání) respektive za jeho umožnění. Nová právní úprava se tak prakticky týká všech fyzických či právnických osob, které nějakým způsobem outsourcují svoje činnosti, využívají pracovníky, resp. dodavatelsko-odběratelské vztahy.

Co vlastně zastřené zprostředkování zaměstnání znamená

Zastřené zprostředkování zaměstnání (nebo také zastřené agenturní zaměstnání případně slangově body-shopping) je definováno v § 5 písm. g) Zákona o Zaměstnanosti jako činnost právnické nebo fyzické osoby, spočívající v pronájmu pracovní síly jiné právnické nebo fyzické osobě, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) Zákona o Zaměstnanosti. Jinými slovy jde o pronájem pracovníků mimo režim agenturního zaměstnání (tj. bez toho, aby fyzická či právnická osoba disponovala povolením pro agenturu práce vydaným Generálním ředitelstvím úřadu práce, měla sjednané pojištění odpovědnosti, složila kauci ve výši 500.000 Kč atd.) a mimo celkem striktní podmínky klasického vztahu agentura práce – agenturní zaměstnanec – uživatel.

V praxi to většinou funguje tak, že (často nově vzniklé) společnosti (tj. společnosti bez povolení k agenturnímu zaměstnání) nabízí svým klientům rychlé řešení jejich personálních problémů a tváří se, že svým klientům poskytují např. IT, manažerské, stavební či projektové služby na klíč, ale ve skutečnosti svým klientům dodávají IT inženýry, manažery, dělníky nebo např. montážní pracovníky bez toho, aniž by za jejich práci přebíraly odpovědnost a řídili je. Celý vztah mezi touto pseudo-agenturou („dodavatelem služeb“) a klientem (tj. „odběratelem služeb“) je pak obvykle zaštiťován např. smlouvou o dílo, příkazní smlouvou nebo smlouvou o poskytování služeb a tváří se jako zcela legální outsourcing; skutečnost a vůle stran je ovšem jiná. Výjimkou nejsou ani klasické agentury práce (tj. agentury mající povolení ke zprostředkování zaměstnání), které uzavírají s klienty smlouvy o poskytování služeb, ale ve skutečnosti jen pronajímají pracovníky.

Za přestupek zastřeného zprostředkování zaměstnání hrozí fyzické osobě pokuta do výše 5.000.000 Kč a právnické osobně nebo fyzické podnikající osobně pak pokuta v rozsahu 50.000 – 10.000.000 Kč. Dosud desetimilionové pokuty za zastřené agenturní zaměstnání hrozily jen pseudo-agenturám práce a nikoliv příjemcům, tj. společnostem, co nějaké služby (ve skutečnosti často odborníky ale i manuální dělníky / pracovníky) poptávaly a využívaly. Od srpna 2021 ale hrozí až desetimilionová pokuta i tzv. uživateli, tj. společnosti, co takové služby, respektive pracovní síly využívá a zastřené agenturní zaměstnání tak umožní.

Důvody nové úpravy

Důvodem novely Zákona o zaměstnanosti a zpřísnění úpravy zastřeného zprostředkování zaměstnání je zejména snaha o řádné nastavení pracovněprávních a agenturních vztahů a zapojení uživatelů do odpovědnosti za to, že lidé, kteří u nich pracují nebo společnosti, které jim zaměstnance / služby poskytují, vykonávají tuto činnost dle platných právních předpisů. Náklady na kmenové zaměstnance v klasickém pracovním poměru nebo na agenturní zaměstnance jsou totiž oproti smlouvám o dílo nebo smlouvám o poskytování služeb, které jen zastírají skutečný pronájem pracovní síly, nepoměrně vyšší. A nejedná se jen o povinné odvody na zdravotní a sociální pojištění, ale i o problematiku povinného pojištění agentur práce proti úpadku, složení kauce, tzv. srovnatelných pracovních a mzdových podmínek, otázku odpovědnosti nebo ušetření na odstupném a výpovědní době.

Motivem a hlavním důvodem proč se zastřené agenturní zaměstnání tak rozšířilo, je nejen nedostatek pracovních sil, ale i administrativní a finanční výhodnost pro prakticky všechny strany vztahu. Ze vztahu profituje nejen odběratel a OSVČ, ale i třetí subjekt – nově vzniklá pseudo-agentura práce. Výjimkou nejsou ani sofistikovaná řetězení dodavatelských smluv, které mají za cíl zakrýt nelegální pronájem pracovní síly, případně nelegální zaměstnávání cizinců.

Kontroly ze strany inspektorátu práce přibývají

Zastřené agenturní zaměstnání kontrolují inspektoráty práce již od roku 2017, kdy byla definice zastřeného zprostředkování zaměstnání a pokuta za tento přestupek do Zákona o zaměstnanosti přidána.

Důkazem, že inspektoráty práce zastřené agenturní zaměstnání opravdu kontrolují, je fakt, že v roce 2020 bylo provedeno celkem 167 kontrol přímo zaměřených na oblast zastřeného zprostředkování zaměstnání. Kontroly pak proběhly celkem u 162 subjektů. U 87 subjektů bylo pak zjištěno zastřené zprostředkování zaměstnání, tak jak je definováno ustanovením § 5 písm. g) Zákona o Zaměstnanosti. V roce 2020 uložily inspektoráty práce 60 pokut v souhrnné výši 27 579 000 Kč. Mezi převládající odvětví, dle klasifikace ekonomických činnosti CZ-NACE, ve kterém bylo v roce 2020 zastřené zprostředkování zjištěno, se zařadily subjekty věnující se stavebnictví (zjištěno u 29 subjektů), zpracovatelskému průmyslu (zjištěno u 24 subjektů), velkoobchodu, maloobchodu; opravám a údržbě motorových vozidel (zjištěno u 22 subjektů). Z praxe je ale známé, že tyto praktiky se vyskytují i v oblasti IT služeb, v HR oblasti či farmaceutickém průmyslu.

Dle zveřejněného Programu kontrolních akcí[1] se Státní úřad inspekce práce chystá zaměřit na kontrolu zastřeného agenturního zaměstnání i v roce 2021, a to zejména s odkazem na aktuální stav nedostatku pracovních sil na trhu práce a pandemii COVID 19.