Už poněkud evergreenem jsou nejasnosti o tom, do jaké míry jsou pro strany pracovněprávního vztahu závazné lékařské posudky. Nejvyšší soud se k tomu vyjádřil v judikátu sp. zn. 21 Cdo 1096/2021 ze dne 26. srpna 2021 a snad tak definitivně rozřešil tuto otázku, když potvrdil, že lékařské posudky jsou v pracovněprávním soudnictví plně přezkoumatelné.

V dané kauze šlo o situaci, kdy zaměstnanec pozbyl podle lékařského posudku zdravotní způsobilost a byla mu dána výpověď. V řízení o neplatnosti výpovědi pak soudy prvního a druhého stupně zaměstnanci vyhověly a shledaly výpověď neplatnou, neboť lékařský posudek byl neplatným z formálních důvodů, aniž by došlo k soudnímu přezkumu toho, zdali je zaměstnanec po zdravotní stránce skutečně schopen či neschopen konat práci. Nejvyšší soud pak rozhodnutí nižších soudů zrušil s tím, že lékařský posudek nemá povahu správního rozhodnutí, ze kterého by soud mohl bez dalšího vycházet, a pracovněprávní soud tak v takovém případě musí přezkoumat skutečný zdravotní stav zaměstnance.

To má závažný dopad i na otázku, jestli v případě výpovědi ze zdravotních důvodů má zaměstnanec napadnout žalobou platnost lékařského posudku u správního soudu, nebo má napadnout žalobou platnost výpovědi u pracovněprávního soudu. Zvítězila druhá varianta.

Dovolím si pak krátce zrekapitulovat historický vývoj této problematiky. Zákoník práce některé právní úkony podmiňuje lékařským posudkem – například výpověď ze zdravotních důvodů podle § 52 písm. d) a e) zákoníku práce. Historicky bylo pracovněprávním senátem Nejvyššího soudu zastáváno stanovisko, že lékařský posudek má povahu správního rozhodnutí, není samostatně přezkoumatelný v pracovněprávním soudnictví a je naopak přezkoumatelný v soudnictví správním. Toto stanovisko bylo překonáno rozhodnutími Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ads 81/2005 a Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 11/08, která označila lékařský posudek za toliko dobrozdání, které není možno ve správním soudnictví samostatně přezkoumat. Následovalo pak několik let, kdy byla judikatura pracovněprávního senátu Nejvyššího soudu rozkolísaná, neboť jeho členové na jednu stranu se závěry Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vnitřně nesouhlasili, na druhou stranu je ale museli v praxi respektovat. Rozkolísanost pak byla umocněna i přijetím zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách a jeho novelizací zákonem č. 202/2017 Sb., kdy bývalý člen pracovněprávního senátu Nejvyššího soudu  publikoval v odborné literatuře články o tom, že po poslední novelizaci se stal lékařský posudek opět závazným rozhodnutím, které je nutno v pracovněprávním soudnictví respektovat.

Právě aktuálním rozhodnutím sp. zn. 21 Cdo 1096/2021 ze dne 26. srpna 2021 se pracovněprávní senát Nejvyššího soudu snad definitivně přihlásil k tomu, že lékařský posudek je v pracovněprávním soudnictví přezkoumatelný a nemá povahu správního rozhodnutí, jehož závěry by musel pracovněprávní soud respektovat bez dalšího.