Odbornou veřejností na počátku podzimu roku 2022 prošel návrh novely zákoníku práce a vzbudil nemalé a rozhodně nikoli jen pozitivní ohlasy. Co v něm je a na co se můžeme připravit?

Předně je nutno říci, že s ohledem na ohlasy, které návrh vzbudil, lze mít takřka za jisté, že nebude přijat v navrhovaném znění. Na druhou stranu je tento návrh mimo jiné transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU (dále jen „směrnice WLB“)  a  směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii (dále jen „směrnice TPWC“), takže alespoň v nějakém základním znění bude muset novela být přijata. Návrh jde však vysoce nad rámec požadavků směrnic, lidově by se dalo říci, že se opět snažíme být „papežštější než papež“. Co nás tedy čeká?

V první řadě to budou výrazná omezení týkající se dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, kterými jsou dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti. Dle Ministerstva práce a sociálních věcí jsou tyto dohody z hlediska shora uvedených směrnic v současné podobě za hranicí přípustnosti, a proto plánuje jejich změny tak, že nově bude potřeba rozvrhovat pracovní dobu zaměstnance. S rozvrhováním pracovní doby pak souvisí to, že „dohodáři“ by měli mít nově nárok na překážky v práci (zde jde zejména o placené volno s náhradou mzdy), příplatky za práci ve svátek, v noci, v sobotu a neděli stejně jako zaměstnanci v pracovním poměru. Též by měli mít „dohodáři“ nově zákonný nárok na dovolenou. Další novinkou bude právo zaměstnance požádat o změnu dohody na pracovní poměr v případě, že jeho právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr v souhrnu trvaly v předchozích 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců. Nově bude moci zaměstnanec požádat o odůvodnění výpovědi dohody, pokud tato dle něho byla dána proto, že se domáhal svých práv. Byť jsou změny dohod poměrně zásadní a přinejmenším ze strany zaměstnavatelů ostře odmítané, tak Ministerstvo práce a sociálních věcí zatím dává najevo, že změny dohod jsou s ohledem na shora uvedené směrnice nutné.

Další poměrně zásadní změnou je povinnost zaměstnavatele vyhovět žádosti o kratší pracovní dobu zaměstnanci pečujícímu o dítě mladší 15ti let (kam bude patřit nejspíše většina pracujících). Zde je nutno podotknout, že směrnice WLB stanoví tuto povinnost pouze při péči o děti do 8mi let a doufám, že návrh novely bude v tomto směru upraven. 

Nově bude upraveno též čerpání rodičovské dovolené, kdy zaměstnanec bude muset předem písemně požádat a tuto žádost bude moci podávat opakovaně. Nerozhodnutým zaměstnancům se tak vyplatí požádat nejprve o kratší úsek rodičovské dovolené s tím, že tuto si mohou kdykoli prodloužit.

Dále ministerstvo přichází s poměrně podrobnou a svazující úpravou práce z domova (home office), zatímco dosud tato byla upravena jen minimálně a praxe si s tím v době COVIDu musela nějak poradit. Asi nejvíce problematická je pak právo zaměstnance na home office (při nevyhovění musí zaměstnavatel zdůvodnit), právo kdykoli přijít do práce (někteří zaměstnavatelé nemusí mít k dispozici dostatečné kancelářské prostory) či povinná náhrada nákladů zaměstnance včetně stanovení paušální částky ohledně některých nákladů.

Obecně lze říci, že návrh novely klade na zaměstnavatele zvýšené nároky ohledně odůvodňování některých kroků, které dosud odůvodňovány být nemusely, např. ohledně výpovědi dohod, neudělení home office či neumožnění kratší pracovní doby pečujícím pracovníkům. To pravděpodobně v důsledku povede k četnějšímu uplatňování práv zaměstnanců, zvýší administrativní nároky na zaměstnavatele a dojde k navýšení počtu soudních sporů. 

Návrh novely upravuje další důležité oblasti jako je např. rozšíření informační povinnosti zaměstnavatele či elektronické doručování, jejich rozbor by však byl nad rámec tohoto příspěvku.