Stanovisko CzELA k právním otázkám institutu home office Home office (práce z domova) představoval v České republice až donedávna vyhledávaný benefit, který byl využíván v omezené míře, ne-li sporadicky. To se však poměrně radikálně změnilo na jaře 2020 v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19; samotné šíření koronaviru, snahy firem o zavádění hygienických opatření a v neposlední řadě i krizová opatření vlády vedly k tomu, že se potřeba využití práce z domova masivním způsobem zvýšila a tato problematika tak představuje nebývale aktuální téma. Tento posun nicméně dosud nereflektovaly příslušné pracovněprávní předpisy – zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), problematiku home office upravuje zcela nedostatečně a praxe se tak potýká s množstvím výkladových problémů. Spolek CzELA (Czech Employment Lawyers Association) se proto rozhodl přijmout k dané problematice následující výkladové stanovisko, jehož cílem je přispět ke správné aplikaci pravidel vztahujících se k home office a podpořit případné budoucí legislativní aktivity v této oblasti, a to zejména ve vztahu k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a náhradě nákladů vznikajících při práci z domova.
Stanovisko CzELA k novele zákona o pobytu cizinců v ČR a zákona o zaměstnanostiZákon č. 176/2019 Sb. s účinností od 31. 7. 2019 (dále jen „novela“) přinesl mimo jiné několik změn v oblasti zákona o pobytu cizinců a zákona o zaměstnanosti, které byly přijaty formou poslaneckých pozměňovacích návrhů a které CzELA považuje za velmi problematické. Tyto změny tak nebyly diskutovány v rámci standardního připomínkového řízení ani nebyly posouzeny legislativní radou vlády, což se projevuje jejich nekoncepčností a v určitých případech až hraničí s porušováním základních lidských práv a svobod.
Stanovisko CzELA k některým otázkám fungování tzv. anonymních odborových organizací Nový fenomén vznikajících anonymních odborových organizací představuje v praxi aktuální téma, s nímž jsou spojeny četné praktické i výkladové problémy. Anonymní odborové organizace se vůči zaměstnavatelům formálně prezentují jako zástupci zaměstnanců, fakticky však svoji činnost odmítají vykonávat přímo u zaměstnavatele s odůvodněním, že jsou anonymní, a tudíž by naplňování informační, konzultační a dalších povinností vůči zaměstnancům na pracovištích zaměstnavatele anonymitu jejich členů údajně narušilo. K tomu za svoji (často pouze externí a nijak nedoloženou) činnost zaměstnavateli fakturují nemalé částky. Činnost těchto odborových organizací vyvolává proto dojem, že jejich skutečným smyslem není ochrana práv zaměstnanců, ale spíše získání vlastního finančního prospěchu, případně získání přístupu k osobním údajům zaměstnanců apod. Anonymní odbory zaměstnavateli zásadně nesdělují informace o členech svých orgánů, aby si zaměstnavatel při rozvazování pracovního poměru výpovědí nebo okamžitým zrušením nebyl nikdy jistý, zda propouští člena výboru odborové organizace či nikoliv. V této souvislosti se CzELA rozhodla přijmout stanovisko týkající se výkladu dvou zákonných ustanovení, která s výše uvedenými okruhy souvisí – jedná se o § 277 a § 61 odst. 2 zákoníku práce.
