Co je smyslem pravidelného pracoviště pro účely cestovních náhrad? Jak lze pravidelné pracoviště sjednat či určit? A jak je možné pravidelné pracoviště změnit? To vše se dozvíte v následujícím článku, který si pro Vás připravil Tomáš Jelínek.

I. Smysl pravidelného pracoviště 

Smyslem pravidelného pracoviště pro účely cestovních náhrad je ochránit zaměstnance před zvýšenými náklady v případech, kdy je sjednáno místo výkonu práce široce, resp. šířeji než jedna obec. Zákoník práce pravidelné pracoviště nedefinuje, pouze vyžaduje, že nesmí být sjednáno nebo určeno šířeji než jedna obec, a ukládá zaměstnavateli povinnost poskytnout zaměstnanci náhradu za cestovní výdaje, které mu vzniknou při cestě mimo pravidelné pracoviště.

II. Sjednání a určení pravidelného pracoviště 

Sjednání pravidelného pracoviště pro účely cestovních náhrad je možnost, nikoli povinnost. Jestliže však pravidelné pracoviště není sjednáno, stanoví pro tyto účely zákoník práce dvě zákonné domněnky, jak pravidelné pracoviště určit.

První domněnka stanoví, že pokud není pravidelného pracoviště sjednáno vůbec, nebo je sjednáno neplatně, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, pokud toto není sjednáno šířeji než jedna obec. Druhá domněnka stanoví, že pokud je místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště ta obec, v nížnejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce. 

III. Změna pravidelného pracoviště 

Je poměrně jasné, že pokud bylo pravidelné pracoviště sjednáno v pracovní smlouvě, je možné ho změnit pouze cestou změny obsahu pracovní smlouvy (ať už ve formě dodatku nebo nové pracovní smlouvy). 

Méně jasné to už však je u pravidelného pracoviště určeného na základě právní domněnky. Podle nedávného a dosti překvapujícího výkladu Nejvyššího soudu[1] má určení místa pravidelného pracoviště podle domněnek stejný dopad, jako by bylo místo pravidelného pracoviště sjednáno v pracovní smlouvě a lze jej následně změnit pouze prostřednictvím změny obsahu pracovní smlouvy a nikoli jednostranným pokynem ze strany zaměstnavatele, kterým zaměstnavatel stanovil zaměstnanci počátek výkonu práce v jiném místě, než bylo jeho dosavadní pravidelné pracoviště zaměstnance. 

O tomto se v soudním sporu přesvědčil provozovatel autobusové dopravy v Jihomoravském kraji, vůči němuž řidič nakonec úspěšně vysoudil proplacení cestovních náhrad od doby, kdy byl zaměstnavatelem jednostranně převeden na nové pravidelné pracoviště do Hodonína, přičemž jeho dřívější pravidelné pracoviště (a zároveň bydliště) v předchozích pěti letech bylo na základě zákonné domněnky v Břeclavi (sjednané místo výkonu práce dle pracovní smlouvy byl Jihomoravský kraj).

[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2608/2023, ze dne 23. 1. 202