Pozměňovací návrhy k novele zákoníku práce týkající se zejména kolektivního vyjednávání a valorizace minimální mzdy nově zahrnuly i možnost samorozvrhování pracovní doby. Právní úprava se tak přesunula z připravované „flexinovely“ zákoníku práce v připomínkovém řízení rovnou do Senátu.

Podle současné právní úpravy není možné, aby se zaměstnavatel a zaměstnanec, jehož místo výkonu práce se nachází v České republice, dohodli na tom, že mzda bude zaměstnanci vyplácena v jiné měně než českých korunách. Není to možné ani tehdy, je-li zaměstnanec zahraniční občan a/nebo majitel zahraničního účtu, pro kterého české koruny představují významnou komplikaci a v jehož zájmu by jednoznačně byla výplata mzdy v jiné měně, zpravidla v eurech. Zákoník práce tak sice paradoxně sice umožňuje, aby zaměstnanec část své mzdy obdržel v naturální podobě (§ 119 zákoníku práce), výplatě mzdy v jiné než korunové měně však brání. 

Ustanovení § 142 odst. 1 zákoníku práce totiž připouští výplatu mzdy výlučně v zákonných penězích vydávaných ČNB, tedy českých korunách. Ustanovení § 143 odst. 2 zákoníku práce pak sice umožňuje výplatu mzdy v jiné měně než korunách, avšak pouze pro „zaměstnance s místem výkonu práce v zahraničí“. Aby tomuto požadavku strany dostály, volí často v praxi krkolomné (a finančně nevýhodné) řešení, kdy je mzda vyplácena prostřednictvím bankovního převodu z korunového účtu zaměstnavatele (poté, co jsou také v korunách zúčtovány a uhrazeny veškeré zákonné odvody) na zaměstnancem zvolený zahraniční, nekorunový účet. Veškeré poplatky (a případná kurzová znevýhodnění) nese zaměstnavatel.

Lze tedy jen přivítat, že návrh tzv. flexibilní novely zákoníku práce (MPSV-2024/78761-521/2), o kterém jsme Vás již informovali, obsahuje i změnu příslušného § 142, když sice povinnost výplaty mzdy v zákonných penězích ponechává, ale současně zavádí také možnost vyplácet zaměstnanci s jeho souhlasem mzdu (popř. plat) nebo jejich část v cizí měně, k níž ČNB vyhlašuje kurz devizového trhu. Podmínkou tedy bude souhlas zaměstnance, a současně musí být splněna i jedna z následujících dalších podmínek:

a) zaměstnanec (i tehdy, jde-li o občana ČR) má místo výkonu práce v zahraničí, nebo

b) zaměstnanec je cizincem ze země mimo EU, který vykonává práci v ČR na základě některého z vybraných typů povolení (např. zaměstnanecká karta), nebo

c) zaměstnanec je cizincem ze země mimo EU s volným přístupem na trh práce v ČR, nebo

d) zaměstnanec je občanem jiného státu EU – tento zaměstnanec však současně nesmí být zároveň občanem ČR ani mít na území ČR trvalý pobyt, anebo 

e) zaměstnanec (i tehdy, jde-li o občana ČR) žije trvale v zahraničí nebo tam hradí náklady na životní potřeby sebe či svých rodinných příslušníků. 

Ani tato novela tak nedává přednost smluvní volnosti stran ohledně volby měny, v níž má být mzda vyplácena (byť i takový návrh ze strany řady připomínkových míst zazněl), protože zaměstnanec bez vazby na zahraničí nebude moci této úpravy využít, ale i tak se zcela jistě jedná o posun vpřed, který zejména zahraničním zaměstnancům usnadní život. 

Novela současně stanoví, že pro přepočet mzdy na sjednanou cizí měnu se použije kurz vyhlášený ČNB buď pro pracovní den, který si strany sjednají, anebo při absenci smluvního ujednání kurz vyhlášený pro první pracovní den v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém zaměstnanci právo na mzdu vzniklo (zjednodušeně tedy pro první pracovní den výplatního měsíce). 

Závěr pro praxi: 

Přestože si zaměstnavatel a zaměstnanec nemohou v současnosti dohodnout, že mzda zaměstnance pracujícího v České republice bude vyplácena v jiné měně než českých korunách, mohlo by v důsledku tzv. flexinovely zákoníku práce dojít ke změně. Se souhlasem zaměstnance s určitou vazbou na zahraničí by v budoucnu mělo být možné mzdu, plat či jejich části vyplácet i v jakékoliv cizí měně, k níž Česká národní banka vyhlašuje devizový kurz. 

18. 7. 2024