Pomáhat slabším se sluší. Věděli jste ale, že v některých případech nemáte tak úplně na výběr a pomáhat osobám se zdravotním postižením prostě musíte? A kde jsou hranice takové povinnosti pomoci? Protože podobných případů u soudu zatím příliš mnoho nebylo, dnes se na jeden takový podíváme.

Chtěl bych rekvalifikaci, slyšíte mě?

Hrdinou dnešního příběhu je informatik. V oboru aplikované informatiky získal titul bakalář, ale v srpnu 2023 přišel o práci z důvodu nadbytečnosti. Aby zvýšil své šance na trhu práce, rozhodl se absolvovat kurz tvorby webových stránek. Jeho situace ale měla jeden podstatný háček - byl neslyšící. Nesetkal se však s podobnými překážkami poprvé, a tak si uměl poradit. Dohodl se totiž s Českou unií neslyšících na tom, že mu zajistí přepis kurzu, aby si mohl číst, co se říká. Česká unie neslyšících tuto službu poskytuje zdarma.

Když se ale se svou prosbou obrátil na vzdělávací společnost, dozvěděl se, že fyzická přítomnost tlumočníka nebo přepisovatele na kurzu nebude možná kvůli „omezené kapacitě učebny“. Náš informatik proto požádal o zajištění alespoň online přepisu, kdy je přepisovatel připojený vzdáleně. I tuto možnost vzdělávací společnost odmítla, protože měla obavy, že by na hlasové nahrávce byly zachyceny i hlasy ostatních účastníků a tím porušena jejich osobnostní práva. Pořizování záznamu navíc vzdělávací společnost zásadně zakazuje právě kvůli ochraně svých autorských práv. Informatik tedy požádal o zajištění online simultánního přepisu mluvené řeči, který probíhá bez záznamu. Na tento požadavek již vzdělávací společnost nereagovala.

Je to příliš složité a drahé

Vzdělávací společnost po vysvětlení akceptovala, že přepis může být online bez pořizování záznamu. Tak k zásahu do osobnostních práv ostatních účastníků kurzu nedojde.

Další námitkou bylo možné porušení autorských práv vzdělávací společnosti. Podle ní by to mělo být možné vyřešit nějakou dohodou o mlčenlivosti. Ale rádi by ji měli s tak vysokou pokutou, že by se asi s „obyčejným člověkem“ nesměla uzavřít. Navíc takovou smlouvu vzdělávací společnost nemá a náklad na její přípravu na míru advokátní kanceláří by převýšil zisk z jednoho prodaného kurzu.

Kurz je navíc velmi odborný. Ve vzdělávací společnosti si totiž vyzkoušeli automatický přepis mluveného slova a výsledky byly velmi špatné. Pokud by přepis výkladu dělal přepisovatel, zase by neporozuměl odborným a anglickým výrazům.

Poslední nepřekonatelnou překážkou z pohledu vzdělávací společnosti bylo to, že v jejích učebnách běžně vypadává internet, takže by online přepis nemohl spolehlivě fungovat.

Kdo chce, cestu najde

K případu se vyjádřily i dvě organizace, které se přepisem pro neslyšící profesně zabývají. Shodly se, že ani IT přednášky nejsou pro ně technicky nepřekonatelné. Výhodou je, pokud přepisovatel dostane předem prezentaci anebo materiály, a může se tak na přepis připravit. Pomůže také, když jsou technické detaily zároveň promítány na obrazovku. Zároveň jsou tyto asociace připraveny zapůjčit zdarma speciální technické zařízení, které v případě výpadku internetu samo přepne na mobilní internetový signál. Také se pochlubily řadou neslyšících studentů, kteří právě díky přepisu úspěšně prošli vysokoškolským studiem.

Ombudsman

Případ neslyšícího informatika nakonec skončil na stole veřejnému ochránci práv. Ten v první řadě upozornil na povinnost přijmout takzvaná „přiměřená opatření“. Tuto povinnost stanoví antidiskriminační zákon a jde o povinnost realizovat opatření, aby osoba se zdravotním postižením mohla například vykonávat určité zaměstnání, dosáhnout služebního postupu nebo se zúčastnit odborného vzdělávání.

Přiměřené opatření ale nesmí představovat nepřiměřené zatížení. Při posouzení přiměřenosti se přihlíží k:

• míře užitku, kterou má osoba se zdravotním postižením z realizace opatření,
• finanční únosnosti opatření pro osobu, která je má realizovat,
• dostupnosti finanční a jiné pomoci k realizaci opatření a
• způsobilosti náhradních opatření uspokojit potřeby osoby se zdravotním postižením.

V návaznosti na to ombudsman odmítl argumentaci, že účast prostřednictvím přepisovatele se pro IT kurzy nehodí. Obě dotázané asociace potvrdily, že s podobnými kurzy mají zkušenosti a dokáží přepis bez problémů zajistit. Navíc měl náš informatik z oboru už bakalářský titul, takže by pro něj pochopení probírané látky mělo být ještě snazší. A i pokud by se následně ukázalo, že tato forma přepisu kurzu není vhodná, není možné žádost osoby se zdravotním postižením bez předchozího vyzkoušení rovnou odmítnout.

Ombudsmana nepřesvědčilo ani riziko potenciálních výpadků internetu, protože obě asociace potvrdily, že výpadky internetu jsou pro ně řešitelný problém a nabízely záložní internetové připojení. A pokud by snad nějaká část výkladu kvůli výpadku internetu informatikovi chyběla, bude mít jistě možnost se po skončení lekce obrátit na lektora se svými dotazy. Samozřejmě, pokud to nebude nadmíru zatěžující pro vzdělávací společnost.

Naopak argumentace hospodářským hlediskem může být potenciálně oprávněná. V tomto případě by ale vzdělávací organizaci žádné přímé náklady nevznikly (přepis přednášky by si informatik zajistil na vlastní náklady, respektive na náklady přepisujících asociací).

Pokud jde o náklad na přípravu dohody o mlčenlivosti advokátem, nelze na něj pohlížet pouhou optikou zisku z jednoho zakoupeného kurzu. Podle ombudsmana je přípustné, pokud jednorázový náklad na opatření převýší zisk z jednoho prodaného kurzu, umožní-li to finanční možnosti vzdělávací společnosti. A protože je její roční hospodářský výsledek v desítkách milionů, unese i náklady na přípravu jednoho smluvního vzoru. Navíc upozornil na možnost požádat si o proplacení zvýšených nákladů na přípravu smluvního vzoru úřadem práce, na možnost použít stejnou dohodu jako pro běžné účastníky kurzů, na použití vzoru z internetu nebo třeba na možnost požádat advokáta o přípravu vzoru pro bono (zdarma nebo za sníženou odměnu).

Na základě podkladů, které mám k dispozici, odůvodnění výše a s ohledem na zásadu respektovat právo neslyšícího člověka zvolit si komunikační systém mám za to, že umožnit online přepis pro vzdělávací společnost nebylo nepřiměřeně zatěžující. S realizací tohoto opatření by sice mohly být spojené finanční náklady, ty by ale podle mě nebyly neúnosné a nepřevážily by užitek pro stěžovatele. Bez přepisu by se stěžovatel nemohl kurzu účastnit vůbec. A zdá se, že ani neexistovala jiná opatření, díky kterým by se stěžovatel mohl do kurzu zapojit. Mrzí mě, že vzdělávací společnost poté, co se dozvěděla, že s ochranou osobních údajů by neměl být problém, nepokračovala v dialogu se stěžovatelem a přepisující organizací s cílem najít vhodné řešení situace. (Veřejný ochránce práv, sp. zn. 5791/2023/VOP)

Po seznámení se stanoviskem veřejného ochránce práv se vzdělávací společnost informatikovi omluvila a nabídla mu zdarma kurz v hodnotě 25 000 korun, který mu na vlastní náklady otitulkuje. Tento kurz pak bude do budoucna přístupný i dalším lidem s obdobným zdravotním postižením. Informatik toto smírné řešení přijal.

Morální ponaučení

Právní úpravu přiměřených opatření pro osoby se zdravotním postižením máme v antidiskriminačním zákoně již více než 15 let. Přesto je rozhodnutí k této problematice jako šafránu. I proto jsem vybral dnešní případ, který sice není (jak je zvykem) rozhodnutím Nejvyššího soudu, ale pouze nezávazným doporučením veřejného ochránce práv. Argumenty veřejného ochránce totiž ukazují směr, kterým by se mohly v budoucnu soudy na problematiku přiměřenosti opatření pro osoby se zdravotním postižením dívat.

Hlavním ponaučením je, že se každý případ bude posuzovat individuálně a bude těžké hledat standardní doporučení, která budou platit pro všechny firmy ve všech případech.

Druhým ponaučením je snažit se aktivně vycházet vstříc a hledat řešení, jak to půjde. V tomhle konkrétním případě to bohužel vypadalo spíš jako soutěž ve vymýšlení důvodů, jak to nikdy nepůjde. A to je přímý opak toho, co po všech zaměstnavatelích chce antidiskriminační zákon. Tedy zamyslet se nad tím, jestli můžete udělat něco, čím člověku se zdravotním postižením s přiměřeným nákladem pomůžete, usnadníte mu možnost u vás pracovat, vzdělávat se anebo dosáhnout služebního postupu. A pokud se rozhodnete, že to opravdu nejde, tak mít velmi dobře připravenou argumentaci, proč to nejde a proč by šlo o nepřiměřené zatížení vaší společnosti.

Závěrem vypíchnu i argumentaci, že finanční únosnost konkrétního přiměřeného opatření by se neměla posuzovat pouze optikou jednoho konkrétního případu, ale finanční únosností z hlediska finanční situace celé společnosti. Pokud se takový výklad uchytí i u soudů, bude pro velké společnosti velmi náročné argumentovat, že je konkrétní opatření již ekonomicky příliš zatěžující.