Dne 19. 6. 2024 Ústavní soud rozhodl nálezem sp. zn. II. ÚS 288/23 v případu, který se zabýval odpovědností zaměstnavatele za protiprávní čin zaměstnance vůči spotřebiteli. Závěr Ústavního soudu přináší zcela nový pohled na problematiku tzv. excesu zaměstnance.

Skutkové okolnosti případu

Zaměstnanec České pošty byl odsouzen za podvod, protože dával klientům k podpisu falešné dokumenty s žádostí o zpětný odkup cenných papírů a přidával na ně své bankovní údaje. Mezi těmito klienty byla i stěžovatelka. Okresní soud nařídil obviněnému, aby jí uhradil škodu ve výši 294.549,46 Kč, ale obviněný zaplatil pouze 1.500 Kč. Proto stěžovatelka podala žalobu mimo jiné proti České poště, aby škodu nahradila. Tvrdila, že Česká pošta odpovídá za jednání svého zaměstnance. Okresní soud rozhodl ve prospěch stěžovatelky.

Krajský soud v Ostravě nicméně rozhodnutí proti České poště změnil a žalobu zcela zamítl, protože se jednalo o exces zaměstnance, který jednal výhradně ve svém zájmu. Nejvyšší soud pak odmítl dovolání stěžovatelky, protože neobsahovalo žádnou právní otázku, která by umožňovala podat dovolání.

Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud a požadovala zrušení rozhodnutí krajského a Nejvyššího soudu, protože podle ní byla porušena její práva na ochranu vlastnictví a rovnost účastníků v soudním řízení.

Posouzení věci Ústavním soudem

Klíčovou otázkou v této věci bylo, zda právnická osoba odpovídá za protiprávní čin zaměstnance spáchaný při plnění pracovních úkolů. Podle § 167 občanského zákoníku ano, právnická osoba odpovídá za takové činy. Nejvyšší soud však používá pojem "exces", což je situace, kdy zaměstnanec jedná pouze ve svém vlastním zájmu, a ne v zájmu zaměstnavatele. V takovém případě zaměstnavatel podle judikatury Nejvyššího soudu za škodu neodpovídá.

Ústavní soud zdůraznil, že stěžovatelka byla v této věci v postavení spotřebitelky podle § 419 občanského zákoníku. Soud připomněl, že ochrana spotřebitele je ústavněprávní princip, který musí veřejné orgány respektovat.

Ústavní soud také odkázal na právo Evropské unie, kde je ochrana spotřebitele zakotvena v čl. 38 Listiny základních práv EU, a uvedl, že soudy musí vnitrostátní právo interpretovat v souladu s právem EU. Soudy se proto musí řídit principem ochrany slabší strany i při výkladu zákonů, jako je § 167 občanského zákoníku.

Závěry Ústavního soudu ve vztahu k projednávanému případu 

Ústavní soud shrnul, že při rozhodování o odpovědnosti zaměstnavatele za protiprávní čin zaměstnance, kterého se dopustil při plnění pracovních úkolů vůči spotřebiteli, je třeba při výkladu § 167 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, důsledně zohlednit postavení spotřebitele jako slabší smluvní strany a zvolit takový výklad zákonného ustanovení, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Judikaturou vymezenou konstrukci excesu zaměstnance, která se váže k § 167 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nelze aplikovat v případě, že je stranou smlouvy spotřebitel, pokud se zaměstnanec dopustí protiprávního činu při plnění pracovních úkolů. Judikatorní konstrukce excesu totiž zprošťuje zaměstnavatele odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem protiprávním činem nad rámec zákonné úpravy a je v rozporu s ústavněprávním principem ochrany spotřebitele. Aplikuje-li soud konstrukci excesu ve vztahu k poškozenému spotřebiteli, poruší tím jeho ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Toto rozhodnutí Ústavního soudu může významně ovlivnit budoucí soudní praxi, protože případy, kdy zaměstnanci páchají trestné činy (zejména podvody) na spotřebitelích, nejsou výjimečné. V praxi to často zahrnuje situace, kdy prodejce nabízí zákazníkovi kromě hlavního produktu či služby další „bonusy“, které ve skutečnosti neexistují a peníze si nechává pro sebe. Ústavní soud nyní stanovuje, že i když jde o exces zaměstnance, odpovědnost ponese zaměstnavatel, protože právní ochrana spotřebitele má v těchto případech přednost.

Mgr. Jakub Oliva, LL.M., MSc., advokát