Dne 7. 5. 2024 jsme vás informovali o tom, že vláda předložila do Poslanecké sněmovny novelu zákoníku práce s předpokládanou účinností k 1. 7. 2024. Tato novela, jejímž cílem je mj. zavést valorizační mechanismus minimální mzdy a transponovat tak směrnici EU 2022/2041 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii, prošla dne 11. 6. 2024 v Poslanecké sněmovně druhým čtením, a to jak obecnou, tak podrobnou rozpravou.

Nyní bude na řadě 3. čtení, při němž bude návrh zákona schvalován. Toto čtení je naplánováno na pořad 108. schůze Poslanecké sněmovny od 25. 6. 2024. Původně plánovaná účinnost novely k 1. 7. 2024 tak evidentně neplatí a hovoří se o účinnosti k 1. 8. 2024, což je i tak poměrně ambiciózní.

V rámci druhého čtení byly podány pozměňovací návrhy, přičemž vybrané z nich uvedeme v tomto článku. Nejedná se o vyčerpávající výčet.

Odměny z dohody již s přihlédnutím k noční či víkendové práci

Pozměňovací návrh výboru pro sociální politiku předpokládá, že odměnu z dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti by bylo možné sjednat již s přihlédnutím k případné noční práci, práci ve ztíženém pracovním prostředí nebo práci v sobotu a neděli. Podmínkou bude současné sjednání rozsahu práce v uvedených režimech, k níž bylo při sjednání odměny z dohody přihlédnuto, a současně výše příplatků, které by jinak z tohoto důvodu byly zaměstnanci poskytnuty. 

Samorozvrhování pracovní doby

Pozměňovací návrh výboru pro sociální politiku počítá dále s tím, že by ke čtyřem známým způsobům rozvrhování pracovní doby (rovnoměrné, nerovnoměrné, pružná pracovní doba, konto pracovní doby) přibyl pátý spočívající v rozvržení pracovní doby zaměstnancem. I se zaměstnancem pracujícím na pracovišti zaměstnavatele by tak bylo možné písemně se dohodnout, že si bude sám rozvrhovat pracovní dobu do směn.

V takovém případě by se nepoužila úprava rozvržení pracovní doby, nicméně ani tak by nesměla být směna delší než 12 hodin a zaměstnanec by na jejím začátku musel být na pracovišti a odcházet z něj až po skončení směny.

Průměrná týdenní pracovní doba by musela být naplněna ve vyrovnávacím obdobím určeném zaměstnavatele, maximálně za 26 týdnů po sobě jdoucích, a určí-li tak kolektivní smlouva, pak maximálně za 52 týdnů po sobě jdoucích.

Zaměstnavatel by i tak musel určit „záložní“ rozvržení pracovní doby, jež by se uplatnilo mj. pro účely pracovních cest, čerpání dovolené či překážek v práci.

Přijetím tohoto pozměňovacího návrhu by došlo k vyjasnění, zda lze se zaměstnancem pracujícím na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti sjednat, že si pracovní dobu rozvrhuje sám – vzhledem k tomu, že by uvedené bylo možné u zaměstnanců v pracovním poměru, bylo by zjevně totéž možné i u zaměstnanců na základě uvedených dohod. 

Nejnižší úrovně zaručené mzdy

Zejména opoziční poslanci poukazují na to, že předložený návrh novely, který opouští koncepci více nejnižších úrovní zaručené mzdy, a ponechává pouze tzv. zaručený plat, neodpovídá tomu, co bylo sjednáno v Radě hospodářské a sociální dohody ČR (v tzv. „tripartitě“), a navrhují proto, aby v zákoníku práce byl institut nejnižší úrovně zaručené mzdy ponechán, a to tak, aby namísto 8 skupin prací existovaly nově pouze 4 skupiny prací.

Osobní příplatek

Vpravdě revoluční změnou pak představuje poslanecký pozměňovací návrh měnící koncepci osobního příplatkujakožto složky platu. V případě jeho přijetí by došlo k významnému rozvolnění pravidel pro poskytování osobního příplatku, neboť napříště by mohl osobní příplatek činit až 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen (namísto stávajících 50 %), ale hlavně by se nepřiznával zaměstnancům dlouhodobě dosahujícím velmi dobrých pracovních výsledků nebo plnících větší rozsah pracovních úkolů, ale obecně podle kritérií pracovní výkonnosti a výsledků práce. Uvedené by tudíž umožňovalo přiznat osobní příplatek již od nástupu zaměstnance do práce, od čehož si předkladatelé slibují větší konkurenceschopnost veřejných zaměstnavatelů (např. územních samosprávných celků) na trhu práce.

Změny ve zdravotnictví

Další balíček změn se týká vybraných zdravotnických pracovníků. U nich by bylo možné za určitých podmínek stanovit délku směny až 24 hodin (standardně nesmí délka směny přesahovat 12 hodin) s tím, že za 13. a každou další hodinu by příslušel nový příplatek za zvýšenou zátěž zaměstnance ve zdravotnictví, a to ve výši 20 % průměrného výdělku. U zaměstnavatelů odměňujících mzdou by šlo o minimální výši; u zaměstnavatelů odměňujících platem pak o fixní výši. Do zákoníku práce by se pak vrátila úprava účinná do 30. 6. 2024 umožňující pro zaměstnance ve zdravotnictví dohodnout zkrácení nepřetržitého odpočinku v týdnu tak, že toto zkrácení bude vyrovnáno až v období 4 týdnů (nikoli tedy ihned v následujícím týdnu).