Nejvyšší soud v nedávné době posuzoval (ne)platnost okamžitého zrušení pracovního poměru v důsledku konzumace alkoholu na pracovišti a odmítnutí podrobit se dechové zkoušce. Případ přitom neskončil pro zaměstnavatele vůbec dobře. 

Skutkové okolnosti případu

Jednalo se o případ dvou pedagogů střední školy, se kterými byl okamžitě zrušen pracovní poměr. Oba zaměstnanci měli dle zaměstnavatele na pracovišti pít alkohol, odmítnout se podrobit dechové zkoušce a poté bez omluvy opustit prostory školy. V den incidentu se zaměstnanci nejprve nedostavili do vyučovací hodiny. Tuto skutečnost nahlásili žáci řediteli školy, který zastihl oba pedagogy v kabinetě, kde měli společně konzumovat alkoholické nápoje. V kabinetě se nacházely též prázdné lahve od alkoholu. Zaměstnanci byli proto vyzváni k podstoupení dechové zkoušky na alkohol, což odmítli. I přesto, že měli odučit ten den ještě další hodiny, budovu školy bez omluvy opustili. Od lékaře zpětně získali potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti. 

Průběh řízení a rozhodnutí Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 23. července 2024, sp. zn. 21 Cdo 1562/2023 ztotožnil se závěry soudů nižších instancí, dle kterých jednání zaměstnanců nedosahovalo dostatečné intenzity pro okamžité zrušení pracovního poměru, přičemž zdůraznil, že v projednávaném případě nebyla konzumace alkoholu na pracovišti prokázaná. Podle výpovědí svědků sice jevili zaměstnanci známky požití alkoholu, dle Nejvyššího soudu se však jednalo pouze o příliš obecné a neurčité subjektivní hodnocení ze strany svědků. Nejvyšší soud neshledal dostatečně relevantním ani fakt, že se v kabinetě, kde byli oba pedagogové zastiženi, nacházely prázdné lahve od alkoholu ani skutečnost, že jeden ze zaměstnanců konzumaci alkoholu na pracovišti (v malé míře) přiznal. Oba zaměstnanci následně získali od lékaře ke dni tohoto jednání potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, přičemž podle názoru soudu zaměstnancům bránila tato pracovní neschopnost ve výkonu práce v den incidentu. 

Nejvyšší soud nepřisvědčil ani argumentaci zaměstnavatele, dle které by měli být učitelé mravním vzorem pro své žáky a svým chováním ohrozili reputaci školy. Podle Nejvyššího soudu nedošlo k ohrožení ani jedné z těchto hodnot, protože k jednání došlo „ve školním kabinetu mimo vlastní výkon přímé pedagogické činnosti a nikdo z žáků ani z veřejnosti nebyl události přítomen, takže jednáním žalobců nedošlo nejen k přímému ohrožení mravního vývoje žáků nebo pověsti žalované na veřejnosti, ale ani k poškození morálního kreditu žalobců u jejich žáků.“ 

Samotné odmítnutí dechové zkoušky podle názoru Nejvyššího soudu nelze bez dalšího považovat za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, a tím pádem v tomto případě nebylo možné přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru. 

Závěr

Z rozhodnutí v prvé řadě vyplývá, že pokud se zaměstnanec odmítne podrobit dechové zkoušce na alkohol, jedná se o porušení pracovní kázně, nikoli však zvlášť hrubým způsobem. Konzumaci alkoholu a míru ovlivnění alkoholem je pak třeba dokazovat svědecky, což je značně nepředvídatelné (prázdné lahve od alkoholu nestačí). Zároveň je nutné každý případ posuzovat individuálně a do úvahy ohledně intenzity porušení povinností musí být vzaty všechny okolnosti případu. Skutečnost, že se jedná o pedagogy střední školy, přitom za rozhodující považována není. Navíc případ též ilustruje v praxi časté případy domnělé absence na pracovišti, které jsou poté pokryty potvrzením od lékaře a jako neomluvená absence či nedovolené opuštění pracoviště u soudu neobstojí.