Zákoník práce v prvním odstavci ustanovení § 271u stanoví, že pokud se podstatně změní poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

Uvedené ustanovení je součástí právní úpravy týkající se náhrady majetkové a nemajetkové újmy a souvisí zejména s poskytováním náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity dle § 271b a náhrady nákladů na výživu pozůstalých dle § 271h zákoníku práce.

Nejvyšší soud se ve svém nedávném rozsudku sp. zn. 21 Cdo 752/2025 ze dne 26. května 2025 zabýval otázkou, zda podstatnou změnou poměrů může být samo o sobě tzv. oduznání nemoci z povolání. Tedy situace, kdy u zaměstnance byla nejdříve zjištěna nemoc z povolání, přičemž následně se zdravotní stav zaměstnance natolik zlepšil, že bylo rozhodnuto o tom, že nemoc, která byla uznaná za nemoc z povolání, nadále uznat za nemoc z povolání.

V daném případě byla u zaměstnance, který pracoval u zaměstnavatele jako horník-zámečník, zjištěna nemoc z povolání – iritační dermatitida nohou po pracovní obuvi. To vedlo k rozvázání pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele, přičemž zaměstnanci byla vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Následně došlo k regresi kožního nálezu, což vedlo k výše uvedenému oduznání nemoci z povolání. Zaměstnavatel proto přestal zaměstnanci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zaměstnanci vyplácet, neboť oduznání nemoci z povolání považoval za podstatnou změnu poměrů poškozeného.

Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že podstatnou změnou poměrů na straně poškozeného zaměstnance není pouhé oduznání nemoci z povolání. Dle Nejvyššího soudu je třeba postavit najisto, zda zdravotní stav zaměstnance doznal podstatné změny, zda je z medicinského hlediska nadále zdravotně způsobilý k práci, kterou vykonával u zaměstnavatele před vznikem škody (v posuzovaném případě k práci horníka-zámečníka), zda jeho pracovní schopnost není následkem nemoci z povolání nadále snížena (omezena) a zda je zaměstnanec schopen dosahovat výdělek, jaký měl před poškozením.

V rámci judikatury Nejvyššího soudu byla podstatná změna poměrů shledána například v případě výkonu vazby ze strany poškozeného zaměstnance (viz rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1490/2000 ze dne 21. června 2001), nebo v situaci, kdy zaměstnanec dosahoval vyšších výdělků po pracovním úrazu nebo zjištění nemoci z povolání, které přesahovaly pravidelně za delší období, tedy nikoliv ojediněle a výjimečně, jeho průměrný výdělek před vznikem škody (viz např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 998/2001 ze dne 3. dubna 2002).

JUDr. Kateřina Demová, Ph.D.