V aktuální době stávkové aktivity zaměstnanců zejména ve školství zaznívá v praxi otázka, nejčastěji z řad poboček zahraničních společností, zda také kontraktoři – osoby samostatně výdělečné činné (dále jen „OSVČ“) mají právo kolektivně se sdružovat a vyjednávat ohledně svých pracovních podmínek. Je proto nutno připomenout, že na tuto otázku dala odpověď Evropská komise již v roce 2022, kdy vydala Pokyny stanovující pravidla pro uplatňování právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže na kolektivní smlouvy týkající se pracovních podmínek OSVČ bez zaměstnanců (dále jen „Pokyny“)[1].

Úvodem je třeba uvést, že právo kolektivního vyjednávání je v českém právním řádu výslovně přiznáno pouze odborovým organizacím a zaměstnavatelům nebo jejich organizacím[2]. Odborová organizace je z právního hlediska zvláštním druhem spolku (spolek „sui generis“), jejímž účelem je podporovat a hájit primárně pracovní, sociální a hospodářské zájmy zaměstnanců. Ačkoli některé odborové organizace připouští i členství OSVČ, právo působit u zaměstnavatele a právo jednat má pouze taková odborová organizace, která je k tomu oprávněna podle svých stanov a alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru. Kolektivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy může za těchto podmínek jen taková odborová organizace nebo její pobočná organizace, jestliže ji k tomu opravňují stanovy odborové organizace.[3] Postup při uzavírání kolektivních smluv (podnikových a vyššího stupně) upravuje zákoník práce a zákon o kolektivním vyjednávání. Kolektivní smlouvu mohou uzavřít pouze zaměstnavatel (nebo více zaměstnavatelů) nebo jedna nebo více organizací zaměstnavatelů na straně jedné a jedna nebo více odborových organizací na straně druhé. Do působnosti odborových organizací náleží rovněž právo vyjadřovat k zákonem určeným zamýšleným postupům zaměstnavatele a projednávat je, popř. s nimi vyjadřovat souhlas (spolurozhodovat), a uplatňovat práva zaměstnanců na informování či kontrolu a další upravená zákoníkem práce, popř. jinými právními předpisy či příslušnou kolektivní smlouvou. 

OSVČ nejsou ve formálním pracovním poměru či jiném zaměstnaneckém vztahu k podniku, kterému poskytují své služby, a tento podnik není z formálního hlediska jejich zaměstnavatelem. Zákon o kolektivním vyjednávání či zákoník práce se tak na OSVČ nevztahuje, a ani jiný (český) právní předpis výslovně nepřiznává OSVČ právo uzavírat kolektivní smlouvy, ani jiná práva a působnosti výslovně přiznané odborovým organizacím (jako zástupcům zaměstnanců) ve vztahu k zaměstnavatelům. Pouze Listina základních práv a svobod deklaruje právo každého se svobodně sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů s tím, že činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.[4]  

Přes sporadickou judikaturu Soudního dvora EU[5] v této věci bylo proto po dlouhou dobu nejisté, zda účastníci sdružení či dohod upravující pracovní podmínky OSVČ neporušují pravidla hospodářské soutěže, zejména čl. 101 Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“). Tento článek obecně zakazuje dohody mezi podniky omezující nebo narušují hospodářskou soutěž a za porušení tohoto zákazu hrozí pokuta až do výše 10 % celkového ročního obratu podniku. Přitom za podnik se považují i OSVC, neboť na daném trhu nabízejí své služby za odměnu a vykonávají svou činnost jako nezávislé hospodářské subjekty. 

Až v roce 2022 Evropská komise ve svých Pokynech výslovně potvrdila, že jsou určité kategorie osob OSVČ, které se fakticky nacházejí ve stejné pozici jako zaměstnanci, zejména proto, že se potýkají s nerovnováhou ve vyjednávací síle ohledně svých pracovních podmínek vůči podniku, kterému poskytují služby. Pokyny rovněž reflektují nové změny, ke kterým došlo na trhu práce, jako jsou trend subdodavatelství a externího zajišťování činností, digitalizace výrobních procesů, vzestup ekonomiky online platforem, a to zejména díky rostoucímu počtu OSVČ v rámci EU, které působí v oblasti online platforem.

V Pokynech byly stanoveny podmínky, za kterých dále vymezené skupiny OSVČ se mohou společně sdružovat, vyjednávat a uzavírat dohody o pracovních podmínkách („kolektivní smlouvy“ ve specifickém smyslu definovaném v Pokynech) s podnikem či podniky, kterým OSVČ poskytují své služby (v Pokynech jsou tyto podniky uváděni jako „protistrana“). V těchto případech kolektivních smluv se nebude jednat o porušení čl. 101 Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“).

Pokyny se vztahují na (i) rozhodnutí sdružení nebo dohody uzavřené kolektivně mezi určitými kategoriemi OSVČ (uvedenými dále) na jedné straně a jejich podniky (protistranami) na straně druhé, pokud se svou povahou a účelem týkají pracovních podmínek OSVČ (např. úprava pracovní doby, dovolené, dohody o odměnách, rozvržení pracovní doby, bezpečnost a zdraví při práci, pojištění a sociální zabezpečení); (ii) všechny formy kolektivního jednání (od vyjednávání prostřednictvím sociálních partnerů nebo jiných sdružení až po přímé vyjednávání skupinou OSVČ nebo jejich zástupci s jejich protistranou nebo sdruženími protistran), jako nezbytný a přiměřený stupeň koordinace jedné nebo druhé strany za účelem uzavření kolektivní smlouvy; (iii) případy, kdy si OSVČ bez zaměstnanců přejí, aby se na ně vztahovala stávající kolektivní smlouva uzavřená s podnikem, pro který pracují. 

Nicméně do působnosti Pokynů nespadají ta rozhodnutí přijatá sdruženími, jednání ve vzájemné shodě či dohody mezi podniky a OSVČ bez zaměstnanců, které jdou nad rámec úpravy pracovních podmínek nebo stanoví podmínky (zejména ceny), za nichž jsou služby nabízeny spotřebitelům nebo které omezují svobodu podniků najímat si pracovníky, které potřebují, nespadají, a zůstávají nadále dohodami či praktikami porušující pravidla hospodářské soutěže.

Pokyny jednak definují tři kategorie OSVČ bez zaměstnanců, tedy osoby, které nemají pracovní smlouvu nebo nejsou v pracovním poměru a které se při poskytování dotčených služeb spoléhají především na svou vlastní osobní práci, a nacházejí se tak ve srovnatelné situaci jako zaměstnanci. Z tohoto důvodu kolektivní smlouvy uzavírané těmito kategoriemi OSVČ nespadají do působnosti čl. 101 SFEU:c x  OSVČ bez zaměstnanců, které jsou ekonomicky závislé (poskytují své služby výhradně nebo převážně jednomu podniku). Jedná se o takové osoby, které v průměru alespoň 50 % svého celkového ročního příjmu získávají od jednoho podniku po dobu jednoho roku nebo dvou let, tento podnik je součástí jejich podnikání, čímž tyto OSVČ pozbývají možnost se na trhu chovat nezávisle;

• OSVČ bez zaměstnanců pracující „bok po boku“ se zaměstnanci daného podniku. Tyto osoby vykonávají pro podnik stejné, nebo obdobné úkony jako zaměstnanci tohoto podniku a přijímají jeho pokyny (např. jak mají služby OSVČ vypadat), čímž ztrácejí nezávislost při výkonu své činnosti a s tím související obchodní rizika;
• OSVČ bez zaměstnanců pracující prostřednictvím digitálních pracovních platforem. Jedná se o ty osoby, které jsou závislé na digitálních platformách. Tyto platformy mají možnost jednostranně stanovovat pracovní podmínky, včetně odměn, čímž OSVČ nemá žádný nebo minimální prostor pro vyjednávání svých pracovních podmínek.

Pokyny dále rozlišují další kategorie OSVČ, kdy se sice OSVČ nenachází v situaci srovnatelné se situací zaměstnanců, ale mohou mít potíže s ovlivňováním jejich pracovních podmínek z důvodu jejich slabé vyjednávající pozice vůči podnikům (protistraně). Z těchto důvodů Evropská komise nebude zasahovat proti následujícím kategoriím kolektivních smluv:

• OSVČ bez zaměstnanců ve slabé vyjednávací pozici vůči protistraně, která má určitou úroveň ekonomické síly; tato nerovnováha ve vyjednávací pozice je uznána v situaci, kde protistrana zastupuje celé odvětví/průmysl anebo jejíž celkový roční obrat a/nebo bilanční suma roční rozvahy přesahuje 2 miliony EUR nebo zaměstnává více než 10 zaměstnanců anebo tam, kde několik protistran přesahuje společně jeden z uvedených limitů; 
• OSVČ bez zaměstnanců s přiznaným právem kolektivně vyjednávat na základě právních předpisů EU nebo členského státu.

Závěr:

V Pokynech Evropské komise byly vymezeny určité kategorie OSVČ bez zaměstnanců, které jsou v pozici faktických zaměstnanců anebo které jsou ve slabé vyjednávací pozici. Tyto OSVČ bez zaměstnanců se mohou sdružovat za účelem kolektivního vyjednávání a uzavírat s podniky, pro které pracují, dohody o pracovních podmínkách těchto OSVČ, aniž by tím došlo k porušení pravidel hospodářské soutěže. Tyto Pokyny jsou však jenom určitou formou vysvětlení, jakým způsobem bude Evropská komise uplatňovat právní předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže. Pokyny nezakládají žádná sociální práva, ani povinnosti, ani se nedotýkají pravomocí členských států v sociální politice či nezávislosti sociálních partnerů, ani jimi není dotčena úprava organizace kolektivního vyjednávání v rámci vnitrostátního práva členských států. 

V českém právním prostředí není uzavírání kolektivních smluv pro OSVČ bez zaměstnanců výslovně upraveno. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže[6] si je dle svého vyjádření vědom složitosti dané problematiky, a proto nabízí soutěžitelům možnost obrátit se na Úřad s žádostí o posouzení, zda předmětná kolektivní smlouva OSVČ bez zaměstnanců splňuje kritéria Pokynů, a je tedy v souladu se soutěžním právem.