Dne 17. července 2024 vydal Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3610/2023, které se podrobně zabývá odpovědností ředitelky za škodu způsobenou neplatnými výpověďmi. Nejvyšší soud zde (opakovaně – výpovědi byly uděleny již v roce 2007!) řeší aplikaci limitu náhrady škody v souvislosti s neplatnými výpověďmi a rozhodnutím o organizační změně.

Žalobce (Česká obchodní inspekce), v roli zaměstnavatele, se domáhal náhrady škody po bývalé ředitelce. Zaměstnavatel tvrdil, že ředitelka účelově udělila výpovědi z organizačních důvodů několika vedoucím zaměstnancům. Ty byly opravdu následně shledány soudem jako neplatné. V důsledku toho musel zaměstnavatel vyplatit dotčeným zaměstnancům náhradu platu, úroky z prodlení a náklady soudního řízení.

Po neutuchajícím soudním kolečku, kdy daný případ mimo soudy prvního a druhého stupně řešil již také Nejvyšší a Ústavní soud, se opět daný spor dostal na stůl k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud se v tomto případě zaměřil na otázku, zda limit náhrady škody způsobené z nedbalosti stanovený na čtyřapůlnásobek průměrného výdělku má být aplikován na každou jednotlivou neplatnou výpověď, nebo jako celek na provedenou organizační změnu. 

Soud v tomto případě opět potvrdil, že v případě, že z jednoho nesprávného rozhodnutí o organizační změně dojde k více neplatným výpovědím, odpovídá zaměstnanec do výše čtyřapůlnásobku v souhrnu za všechny vzniklé náklady. Nicméně v tomto konkrétním případě dostal neplatnou výpověď i zaměstnanec, který nebyl přímo zahrnutý do předmětného rozhodnutí o organizační změně, a tak soud dospěl k závěru, že náklady vzniklé neplatným rozvázáním pracovního poměru tohoto zaměstnance nebudou zahrnuty do souhrnného limitu za špatné rozhodnutí o organizační změně a zaměstnavatel opět může v tomto případě po zaměstnanci požadovat škodu v rozsahu až čtyřapůlnásobku průměrného výdělku ředitelky.  

Jelikož soud prvního a druhého stupně zahrnul i tento případ do jednoho limitu za špatné rozhodnutí o organizační změně, Nejvyšší soud opět vrátil řízení na svůj začátek k soudu prvního stupně.

Z pohledu případného vymáhání škody sice tento případ působí pro svoji délku a složitost pro zaměstnavatele odstrašujícím způsobem, ale představuje dobré vodítko, jakým způsobem aplikovat dotčený limit čtyřapůlnásobku na konkrétní škodní události neplatných výpovědí. Pro odpovědné vedoucí pracovníky představuje také výstrahu, že před podáním výpovědi by si měli zjistit všechny dostupné okolnosti případu a až poté důkladně provést analýzu, jakým způsobem postupovat. Střílet výpovědi od boku se jim nemusí vyplatit.