Jednou z oblastí, která byla nedávnou novelizací zákoníku práce notně dotčena, je práce na dálku, tzv. home-office. V rámci práce na dálku je od 1. 10. 2023 nutné, aby existovala písemná dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Krom této obligatorní písemné formy umožňuje zákoník práce po novu hradit náklady na práci na dálku paušálně (srov. § 190a odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů, dále jen jako „ZPr“).

Otázek, které praxe s vyšší mírou regulace práce na dálku přináší, je mnoho, nicméně některé z nich se opakují stále dokola a dostávají se tak do popředí.

Je zaměstnavatel povinen práci na dálku evidovat? A pokud ano, jak by měla taková evidence vypadat?

Evidenční povinnost upravuje ZPr v § 96 odst. 1, kdy v tomto ustanovení není práce na dálku nijak explicitně zmíněna. V tomto ohledu zákon evidenci práce na dálku striktně nevyžaduje, nicméně mohou nastat situace, kdy si faktickou evidenci vynutí jiná související povinnost.

Pokud si smluvní strany nevyloučí poskytování náhrad úplně (srov. § 190a odst. 2 ZPr), je nutné hradit paušální, nebo prokazatelné reálné náklady. A právě u této zjednodušené paušální náhrady je nutné přesně vědět, kolik hodin z celkového počtu odpracovaných hodin zaměstnanec odpracoval v režimu práce na dálku, neboť pouze tak může být náhrada určena ve správné výši.

Pokud by tak zaměstnavatel na tuto povinnost zanevřel, nehrozí mu sice riziko postihu za „nevedení“ této evidence, ale vystavuje se riziku sankce za přestupek podle § 14 nebo § 27 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce ve znění pozdějších předpisů, pokud by oblastní inspektorát práce dovodil, že náhradu zaměstnavatel špatně vypočetl; tomuto by patrně předcházel adresný podnět ke kontrole ze strany zaměstnance, který by se domníval, že náhradu zaměstnavatel špatně spočetl. „Důkazní břemeno“ by v případě kontroly měl nést zaměstnavatel, který by měl také předložit dokumenty, o které se jeho výpočet opírá.

Co do podoby této evidence bude patrně nejjednodušším řešením, pokud bude již ve standardní evidenci odpracovaných směn uvedeno, zda se jednalo o práci na dálku nebo o standardní výkon práce z pracoviště zaměstnavatele. V tomto smyslu by měla zcela postačovat zjednodušená forma evidence (která byla dříve možná a zcela běžná u DPP/DPČ), tedy evidence počtu hodin práce na dálku za konkrétní den. Ve výše uvedeném kontextu není nutné evidovat přesný začátek a konec práce na dálku, pokud je zaevidován konečný počet hodin této práce.

I přes neexistenci explicitní povinnosti vést evidenci práce na dálku v zákoníku práce tak bude tato evidence vždy nápomocná a při platbě paušální náhrady nákladů dokonce nezbytně nutná.

Mgr. Jakub Oliva, LL.M., MSc., advokát

ARROWS advokátní kancelář, s.r.o.