Mezi nejzásadnější změny, které přinesla transpoziční novela zákoníku práce (zákon č. 281/2023 Sb.), patří bezesporu změny v oblasti dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tj. dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti. Pozornost je v odborném tisku věnována především povinnosti rozvrhovat pracovní dobu či právu „dohodářů“ na dovolenou. Trochu stranou však zůstávají změny, které novela přinesla ve vztahu k práci dohodářů ve svátek, respektive jejich dopady. Přibližme si proto ty nejdůležitější z nich.

Za prvé se na práci na základě dohod vztahují od 1. 10. 2023 pravidla o pracovní době a době odpočinku, tedy i § 91 zákoníku práce, podle nějž práci ve dny pracovního klidu (tedy i ve svátky) lze nařídit jen výjimečně, a to v případech dle § 91 odst. 3 a 4 zákoníku práce. Půjde především o případy naléhavých opravných prací, práce inventurní a závěrkové, krmení a ošetřování zvířat, práce v nepřetržitém provozu či práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele. Toto tedy platí i pro dohody – v jiných než zákonem stanovených případech nařídit výkon práce ve svátek nelze. Uvedené pochopitelně neomezuje možnost se na práci ve svátek dohodnout. Omezení platí jen pro jednostranné nařízení práce.

Za druhé se na poskytování odměny z dohody od 1. 10. 2023 použije obdobně § 115 zákoníku práce o mzdě, náhradním volnu nebo náhradě mzdy za svátek, přičemž odměna z dohody se pro tyto účely považuje za mzdu. Toto zdánlivě jednoduché ustanovení má přitom zásadní dopady.

Ustanovení o mzdě za práci ve svátek se použije na odměnu z dohody bez ohledu na to, zda zaměstnavatel odměňuje mzdou či platem. Jinak řečeno: kdo odměňuje mzdou, používá jednu sadu pravidel (§ 115 zákoníku práce) pro zaměstnance v pracovním poměru i pro dohodáře. Kdo ale odměňuje platem, používá pro zaměstnance v pracovním poměru § 135 zákoníku práce a pro dohodáře § 115 zákoníku práce. Tito zaměstnavatelé tak nově musí používat pravidla, jež do novely nepotřebovali znát.

Pokud dohodář pracuje ve svátek, přiznává mu právní úprava právo na dosaženou odměnu z dohody a placené náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek s tím, že za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada odměny z dohody ve výši 100 % průměrného výdělku. Namísto náhradního volna se lze dohodnout na poskytnutí příplatku, a to opět nejméně ve výši 100 % průměrného výdělku. Mohlo by se tedy zdát, že „nula od nuly pojde“ a že není potřeba domlouvat se s dohodářem na poskytnutí příplatku namísto náhradního volna. Opak je pravdou a lze důrazně doporučit u obou typů dohod sjednat se zaměstnancem, že za práci ve svátek bude pobírat příplatek, nikoli čerpat náhradní volno, neboť:

• U dohody o pracovní činnosti platí § 348 odst. 1 zákoníku práce, dle nějž se za výkon práce považuje mj. doba čerpání náhradního volna za práci ve svátek. Tato doba se tedy pro účely dodržení limitu výkonu práce (tj. poloviny stanovené týdenní pracovní doby) považuje za odpracovanou.

Příklad: Zaměstnanec na základě dohody o pracovní činnosti odpracuje v pátek 17. 11. 2023 celkem 4 hodiny práce. Následně za ně bude čerpat v pondělí 20. 11. 2023 celkem 4 hodiny placeného náhradního volna. Pro účely dodržení limitu výkonu práce odpracoval 8 hodin, protože za výkon práce se považuje i doba, kdy čerpá náhradní volno. Pokud by ale bylo dohodnuto, že namísto náhradního volna obdrží příplatek, měl by odpracované jen 4 hodiny za reálně vykonanou práci ve svátek.

Tento následek nenastává u dohody o provedení práce, neboť zde se do rozsahu práce (tj. 300 hodin v kalendářním roce) nezapočítávají náhradní doby uvedené v § 348 odst. 1 zákoníku práce;

• U obou dohod (dohody o pracovní činnosti i dohody o provedení práce) bude od 1. 1. 2024 pro účely dovolené platit, že náhradní doby uvedené v § 348 odst. 1 zákoníku práce se (s odchylkami plynoucími z § 216 odst. 2 a 3 zákoníku práce) považují za výkon práce pro účely vzniku práva na dovolenou, takže mohou díky čerpání náhradního volna za práci ve svátek dříve splnit podmínky vzniku práva na dovolenou či jim může právo na dovolenou vzniknout ve větším rozsahu.

Příklad: Zaměstnanec na základě dohody o provedení práce odpracuje v pondělí 1. 1. 2024 celkem 4 hodiny práce. Následně za ně bude čerpat v pátek 5. 1. 2024 celkem 4 hodiny placeného náhradního volna. Pro účely práva na dovolenou odpracoval 8 hodin, protože za výkon práce se považuje i doba, kdy čerpá náhradní volno. Pokud by ale bylo dohodnuto, že namísto náhradního volna obdrží příplatek, měl by pro účely práva na dovolenou odpracované jen 4 hodiny za reálně vykonanou práci ve svátek.

Na dohodáře se pak od 1. 10. 2023 užije též pravidlo o tzv. placených svátcích (§ 115 odst. 3 zákoníku práce). Pokud by tedy pracovní doba dohodáře vykazovala pravidelnost a bylo možné určit obvyklé pracovní dny (např. zaměstnanec na dohodu o provedení práce povede každý pátek školní kroužek od 14 do 16 hodin), pak i pro dohodáře platí, že zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší náhrada odměny z dohody ve výši 100 % průměrného výdělku za ušlou odměnu z dohody. Pokud tedy bude odměna z dohody typicky hodinová či úkolová, přísluší za tzv. placený svátek dohodáři náhrada. Pokud by odměny z dohody byla měsíční, zpravidla postačí ji nekrátit (ledaže by i tak nějaká odměna z dohody zaměstnanci ušla). Pro účely práva na dovolenou je pak od 1. 1. 2024 i tato doba plně odpracovaná. Aplikaci tohoto pravidla se nelze vyhnout tím, že zaměstnavatel účelově nerozvrhne na svátek pracovní dobu právě proto, že jde o svátek – šlo by o účelové obcházení zákona.