S dohodami o nepřetahování zaměstnanců (tzv. no-poaching agreements) se v praxi nejčastěji setkáváme v rámci M&A transakcí, obchodních smluv o dodávce IT služeb a produktů nebo i jako součást širší konkurenční doložky pro vyšší management typicky v dohodách o rozvázání spolupráce.

Dohody o nepřetahování zaměstnanců mají dvě základní podoby:

• zákaz aktivního oslovování zaměstnanců jiné společnosti (tzv. non-solicitation clauses); a
• závazek nepřijmout zaměstnance jiné společnosti do pracovního poměru (tzv. no hire clauses).

Úřad na ochranu hospodářské soutěže (UHOS) dosud takové dohody a jejich dopad příliš aktivně neřešil. To se má nyní změnit. V květnu 2023 vydal UHOS podrobné stanovisko k tomu, jak tyto dohody mohou narušit hospodářskou soutěž a jaký postoj k nim UHOS a jeho evropské protějšky zaujímají, a uvedl, že se na ně nyní bude aktivně zaměřovat (Stanovisko).[1]

Postoj UHOS k dohodám o nepřetahování zaměstnanců lze stručně shrnout takto:

• závazek nepřijmout zaměstnance jiné společnosti do pracovního poměru je vážné porušení soutěžních pravidel, které má negativní dopady na hospodářskou soutěž; 
• zákaz aktivního přetahování zaměstnanců je sice méně škodlivý, ale UHOS ho i tak bude posuzovat striktně.

Narušení hospodářské soutěže pak spočívá zejména v omezení: (i) vstupu na trh nebo rozšíření podílu společností omezením jejich možnosti nabrat zkušené pracovníky; (ii) svobodné volby zaměstnanců ukončit pracovní poměr a najít si novou práci; (iii) nabídky práce a tím i možného růstu mezd zaměstnanců u konkurence; (iv) možnosti vyjednat si vyšší mzdu u stávajícího zaměstnavatele, pokud je sníženo riziko, že dojde k přetažení zaměstnanců ke konkurenci. Omezená konkurence mezi zaměstnavateli může dopadnout i na spotřebitele, kdy dle názoru litevského soutěžního úřadu „pouze konkurenceschopní zaměstnanci mohou vytvářet/poskytovat kvalitnější a rozmanitější zboží a služby“.[2]

Jaké konkrétní příklady dohod o nepřetahování zaměstnanců mohou být naopak v pořádku a nenarušit hospodářskou soutěž?

• dohody uzavřené v rámci M&A transakcí, pokud jsou nezbytné pro provedení transakce a jsou místně a časově omezené, mohou být akceptovatelné (názor UHOS ve Stanovisku);
• no-poaching klauzule, pokud je přiměřená (např. nezahrne všechny zaměstnance, ale jen ty, se kterými přijde do styku druhá smluvní strana) a úzce souvisí s a je nezbytná pro obchodní vztah (případ dvou IT společností a stanovisko chorvatského soutěžního úřadu).

Pokud je vaším zájmem omezit odchody zaměstnanců ke konkurenci, je bezpečným, i když nákladnějším řešením sjednání konkurenční doložky v mezích zákoníku práce.