Nedávná novela zákoníku práce, jenž především prováděla evropskou směrnici o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a směrnici o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách přinesla i jedno nečekané překvapení, a to v podobě § 93a Zákoníku práce (ZP) týkající se „další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví“. Tento institut byl do novely přidán až poslaneckým návrhem, který podal MUDr. Vít Kaňkovský spolu s šesti dalšími poslanci, a to v relativně pozdní části projednávání novely v Poslanecké sněmovně. Představení tohoto institutu bylo údajně reakcí na zpřísnění režimu dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a cílem bylo zlegalizovat situaci, kdy pracovníci ve zdravotnictví často reálně vykonávají větší objem práce, než zákon dovoluje. Novela byla schválena včetně předmětného poslaneckého návrhu a účinnosti nabyla 1.10.2023. Původní záměr byl ponechat institut další dohodnuté práce přesčas v zákoně až do konce roku 2028.

Fungování a limity Další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví

Jedná se o práci přesčas, kterou vykonává lékař, zubní lékař, farmaceut a zdravotnický pracovník nelékařských zdravotnických povolání pracující v nepřetržitém pracovním režimu (viz zákon č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních), a to nad rámec běžné práce přesčas.

Další dohodnutá práce přesčas ve zdravotnictví nesmí v průměru přesáhnout 8 hodin týdně, respektive 12 hodin týdně v případě zaměstnanců zdravotnické záchranné služby za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích, respektive 52 týdnů po sobě jdoucích v případě takového vymezení v kolektivní smlouvě, tedy se může jednat o práci přesčas až v rozsahu 416 hodin. Maximální rozsah práce přesčas za rok by činil 832 hodin v případě zaměstnanců v nemocnicích a 1040 hodin pro zaměstnance zdravotnické záchranné služby. 

Tato práce přesčas má být založena na zcela dobrovolné bázi, nikdo k jejímu výkonu nesmí být nucen. Dohoda o další práci přesčas musí být sjednána písemně, nejdříve 12 týdnů ode vzniku pracovního poměru a nesmí být sjednána na dobu delší než 52 týdnů po sobě jdoucích. Tato dohoda může být ukončena s maximální výpovědní dobou 2 měsíců (pokud nebyla sjednána kratší).

Zaměstnavatel musí vést aktuální seznam zaměstnanců, kteří vykonávají další práci přesčas podle § 93a ZP.

Diskuse o zrušení § 93a ZP

Proti zmíněnému paragrafu brojí především mladí lékaři. Zpochybňují především dobrovolnost daných přesčasů, kdy mladí lékaři většinou nejsou v pozici, aby mohli „dobrovolné“ služby navíc odmítat. To má být způsobeno především třemi faktory: 1) Nátlak vedení, který například znamená, že pokud lékař nebude souhlasit se službami navíc, vedení ho nebude podporovat v oblasti vzdělávání, 2) Kolegialita a 3) Finanční ohodnocení. 

Z výše uvedených důvodů a na základě akcí a spolků jako např. „Spolek mladých lékařů“ nebo „Lékaři jsou jenom lidi“ se začalo jednat o zrušení § 93a ZP. Na začátku října (s platností od prosince) vypovědělo zaměstnavatelům dobrovolnou přesčasovou práci zhruba 4900 lékařů. 

Na základě výše uvedeného je nyní vedena diskuze o dalším osudu §93a ZP a další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví. Uvažuje se o řadě možností a výsledek je nejistý. Ovšem zdá se, že nový institut, tak jak je nyní nastaven, do konce roku 2028 nevydrží.